The Offense Of Things
Move or be moved by some thing rather than oneself
Termín výstavy: 8. 9. – 14. 10. 2016
kurátor: Viktor Čech
Vystavující umělci: Alžběta Bačíková, Tymek Borowski, Milan Mazúr, Martin Nytra, Barbora Švehláková, Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský
—
Pohybujeme se ve světě věcí. To je časté téma poslední doby. Současně však stále zůstává těžké definovat, co vlastně věc je. Do jaké míry se jedná o produkt, materiál či fyzikální jev. Nezanedbatelnou roli hraje i otázka sítí vztahů, ve kterých tyto věci „fungují“. Jako předměty jsou v naší kultuře často chápána i sama naše těla. A to ne jako celky, ale jako součet menších, navzájem se vázajících částí. Naše údy a orgány jsou předměty vyžadující obdobnou péči jako předměty kolem nás, které používáme. Někdy je hranice mezi námi a věcmi těžko ohraničitelná, stejně jako jsou naše vlasy předmětem, jsou brýle někdy naší nezbytnou součástí. Tyto vztahy ještě zkomplikoval příchod virtuality spojené s novými technologiemi. Virtuální postava hráčova avatara, procházejícího se trojrozměrným světem počítačové hry, se zvykem stává stejně přirozeným prodloužením jeho těla, jako jeho běžné údy. Věci v našem světě získávají sociální rozměry, které někdy vyvolávají dotaz, zda to nejsou ony, co nás ovládají, místo abychom my ovládali je. To je ale nejspíše špatně položená otázka. Je spojena s předsudkem, jenž je v naší kultuře pevně zakořeněn. Totiž pevné distinkci subjektu a objektu.
Naše fyzická aktivita, jako je pohyb, je vlastně také čistě věcný jev. Možná právě pohyb je v hmotném světě paralelou toho, co vnímáme jako sociální jevy a struktury. Vždyť pojmy jako hnutí se používají stejně tak pro fyzickou akci jako pro společenskou aktivitu. Věta „Move or be moved by some thing rather than oneself“ pochází od americké umělkyně a choreografky Yvonne Rainer. Souvisí jak s chápáním oné problematiky objekt-subjekt v minimalistickém tanci, tak také s častou konfrontací těl s objekty v tomto uměleckém okruhu. V době, kdy se přenos zkušenosti stává ve formě dat samozřejmostí nejen pro nás, ale i pro to, co jsme doposavad nahlíželi jako pasivní věci a naopak naše tělesná rozprostřenost se přenáší i do zdánlivě nemateriálního virtuálního prostoru, již nemůžeme mít takovou jistotu, co jsme „my“, a co je ona „jiná věc“. Jediné, co zůstalo jistotou, je ona dynamika vzájemné interakce a neutuchajícího pohybu.
Viktor Čech
