Historický kontext – prostorové změny Galerie Emila Filly
V první řadě je třeba zmínit, jak se situace existence Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem proměňovala za dobu jejího působení. Galerie Emila Filly začala provozovat svou činnost na místech původní Výstavní síně Emila Filly, která spadala pod Okresní svaz výtvarných umělců; prostory se nacházely v centru města pod dominantním, brutalistním archtektonickým útvarem známým jako “ústecká vana” v Dlouhé ulici. Zde fungoval výstavní program pod patronací Nadace “Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem” do roku 2002. [1] V roce 2002 byla Galerie Emila Filly vypovězena z nájemných prostor v Dlouhé ulici. Ve spolupráci s Magistrátem města Ústí nad Labem se hledalo náhradní řešení, byly vypracovány případové studie. V roce 2006 Galerie Emila Filly zahájila provoz v nově zrekonstruovaných prostorách ve třetím patře Kulturního domu města Ústí nad Labem. V roce 2009 se z důvodu rekonstrukce Kulturního domu uchyluje do náhradních prostor, které jí nabídla Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v budově Severočeské armaturky, jejímž vlastníkem je firma SCHIFR - AC . Po ukončení rekonstrukčních prací v Kulturním domě je rozhodnutím magistrátu města Ústí nad Labem do prostoru galerie umístěn Dům dětí a mládeže a LVU - VUL, o. p. s. pokračuje v jednání s Magistrátem města Ústí nad Labem o náhradních prostorách pro Galerii Emila Filly a zároveň plně realizuje program v prostorách “Armaturky”. Galerie poté zůstala v architektonicky zajímavém monumentálním industriálním prostoru Armaturky, který naplňovala programem ve spolupráci s Fakultou umění a designu – snažili jsme se místo uchopit jako brownfield, který – podobně jako jiné brownfieldy po celém světě – potřebuje revitalizaci a aktivizaci. Původní záměr existovat na periferii města a kultivovat brownfieldové místo prostřednictvím kulturních aktivit se nyní jeví jako natolik náročný také proto, že nikdy nedošlo k výraznějšímu zvnitřnění tohoto skutečného a reálného problému ze strany města (sociálně ani urbanisticky), že jej není možné realizovat pod záštitou neziskové organizace nedisponující žádným finančním kapitálem. Odliv návštěvníků i finančních prostředků, které jsou nyní v rámci dotačních titulů rozdělovány mezi více organizací, je logický. Z toho důvodu jsme potřebovali vyřešit přesun GEF do jiných prostor (jednání s Magistrátem města ÚL) i re-vize dramaturgie výstavního programu. Galerie je financovaná vícezdrojově, nicméně většina dotačních titulů je určena na realizaci výstavních aktivit (realizace výstav, produkce, PR, mzdy a nájem je v těchto titulech většinou řešen procentuálním příspěvkem, který není vysoký). Právě zatížení vysokým nájmem nás vede ke změně místa i dramaturgické linie, přičemž nechceme v žádném případě narušit kontinuity kvality a prestiže jména Galerie Emila Filly, kterou v Ústí nad Labem, ale i v kontextu tuzemského a středoevropského umění stále zastává.
Nové prostory v roce 2020
Prostor je koncipován jako tradiční white cube typ galerie a je zde počítáno s proměnlivou místností, která může být alternativně využívána jako black box pro prezentaci audiovizuálních projektů a instalací. Za zmínku stojí také velkorysý dvorek před vstupem galerie, který plánujeme využívat pro site-specific projekty a komunitní aktivity a eventy. Nejdůležitějším aspektem změny prostor je však především návrat do centra města Ústí nad Labem, navíc na místa, kde dlouhou dobu galerie působila (v letech 1992-2002 v Dlouhé ulici a 2006-2009 přímo ve 3. patře DK ÚL). Tento symbolický návrat se potom objevuje také v konceptu výstavního programu.
Důvody změny
Rozhodnutí opustit velkorysé prostory v industriálním prostředí je vedeno poznáním, že je třeba opět pozměnit úhel pohledu a reagovat také na otázky podporujících institucí. Ekonomická nevhodnost stávajícího prostoru (industriální prostor v budově firmy SCHIFR_AC, areál bývalé Severočeské Armaturky v Ústí nad Labem), která je umocněna také jeho nedostatky (topení, rekonstrukce apod), již není udržitelná a navíc má vliv na samotnou podstatu institucionálního fungování galerie. V průběhu let 2018-2019 byla učiněna řada jednání a kroků za účelem revitalizovat a re-konstruovat toto fungování. Nalezení prostoru a sestavení syžetu výstavního programu představuje nikoliv však nový krok, jako spíše pokračování dlouhodobé strategie GEF, která vždy tkvěla v prezentování kvalitního výtvarného umění s důrazem na širší souvislosti, těžišti realizovaném v profesionálním zajištění výstavní instalace a v kontextu výstavního provozu reagujícího na aktuální otázky na poli socializace a edukace výtvarného umění a kultury.
[1] Nadace vznikla v roce 1991, v roce 1999 byla transformována na obecně prospěšnou společnost stejného jména.
← zpět