Galerie Emila Filly - Dagmar Šubrtová

Dagmar Šubrtová – zkouška ohněm

Kurátorky výstavy: Eva Mráziková
Termín: 10. 3. – 14. 5. 2023

—

Výstava Dagmar Šubrtové pro Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem nese název Zkouška ohněm. Tento název metaforicky odkazuje k transformační síle tohoto živlu a tematicky k procesu, který je pro autorčinu uměleckou práci určující.

Tvorba Dagmar Šubrtové je tvořena různými vrstvami, což jsme chtěly zdůraznit i na této výstavě a bude se toho dotýkat také tento text. Vrstevnatost nacházíme především v různých médiích a technikách, které autorka používá, a v tématech, k nimž se vztahuje. Je charakteristická také proto, že autorka se věnuje i činnosti kurátorské, organizuje výstavy a výtvarné workshopy, realizuje ediční a vydavatelskou činnost a výrazně přispívá ke kulturnímu provozu v různých úrovních.

Výstava v ústecké Fillovce propojuje tři důležité linie a vybírá z prací v rozmezí posledních dvou dekád. První linie představuje Dagmar Šubrtovou jako bytostnou sochařku (vystudovala ateliér sochařství pod vedením Kurta Gebauera na pražské UMPRUM), protože právě socha, objekt a site-specific instalace (v interiéru i v krajině nebo veřejném prostoru) je základním vyjadřovacím prostředkem, skrze nějž „taví“ různé druhy materiálů jako je sádra, různé druhy kovů, rud a chemických prvků. Některé z nich bychom mohli nazvat „odpadem“ – jsou to často kovové kusy pozůstalé po jiných činnostech nebo procesech. Umělecky recyklované lešenářské nebo topenářské trubky (například objekty Květinová výzdoba, 2021; Strážci minulosti, 2022) jsou svařovány do podoby stylizovaných keřů, větví, stromků. Ty volně stojí nebo leží v interiéru, vyrůstají z květníků nebo skladových barelů jako podivuhodné rostliny, které pozapomenuty uschly v čase. Pro ústeckou galerii pak Dagmar Šubrtová vytvořila zcela novou instalaci (Zkouška ohněm, 2023), která pokrývá centrální část podlahy, bují a zároveň zaniká. Konfrontuje tak velmi specifický charakter prostoru budovaného v osmdesátých letech dvacátého století jako součást dnes poměrně unikátního brutalistního komplexu, sídla úřadu Ústeckého kraje. Součástí instalace je ale třeba také objekt, součást rozsáhlejšího cyklu autorkou nazývaného jako „Sbírka“, který obsahuje v podstatě hotové kusy původních tepelných potrubí, rezidua nalezená ve zrušených budovách továren a uhelných tepláren, na šrotištích. Zde je autorka objevuje, pečlivě vybírá z hromad a jen jemně upravuje.

Vedle toho Dagmar Šubrtová využívá také další média. Kresby nebo malby tvoří pomocí pigmentů a zbytkových materiálů po těžbě nebo spalování – prach z uhlí, struska, popílek nebo uhelný mour, různé sedimenty a sekundární minerály se objevují v pracích reflektujících jednak krajinu, ale také obecnější, mnohdy univerzální kosmické procesy a jevy. Dalším médiem, které umělkyně používá, je fotografie, díky níž zaznamenává své objevy při procházkách na kladenských haldách nebo v jiné krajině. Tato zkoumání prostoru poznamenaného těžební a následně také rekultivační činností dávají vzniknout dalšímu pojmu, který Šubrtová pro přiblížení své práce používá – je to pojem „nová divočina“. Na výstavě Zkouška ohněm je zastoupena sérií fotografií různých formátů. Někde z téměř absolutní, antracitové černi, někde ve velice přeexponovaném záběru vystupují propletené šlahouny, stébla a trsy trav a životaschopné, vzdorující větve nové vegetace okupující hlušinu dávno navršených hald. Tyto fotografie vizuálně propojují stylizované sochy keřů a kořenů.

Z výše uvedeného je patrné, že právě téma krajiny transformované lidskou činností ve smyslu pozitivním i negativním, je jedním ze stěžejních témat umělkyně Dagmar Šubrtové. „Krajina dětství tě ovlivní na celý život…“ zaznělo v jednom z rozhovorů (vedla jej kurátorka a teoretička Iva Mladičová při příležitosti autorčiny výstavy v galerii art.to v Uhelném mlýně) a vztahuje se k faktu, že dětství a mladá léta prožila Šubrtová v nedalekém severočeském Duchcově, v blízkosti vytěžované oblasti a historického podvědomí obcí (a lidských osudů) zaniklých v důsledku této průmyslové činnosti. Životní směřování zavedlo Dagmar Šubrtovou po skončení studia do oblasti podobné – na Kladensko, kde začala působit v rovině výstavního a kulturního provozu v prostorech současného hornického skanzenu Mayrau. Vybudovala spolu s dalšími lidmi expozici, realizovala kurátorskou a ediční činnost s velmi silným občanským, veřejným postojem. V rámci této práce se pak setkává s osobnostmi ze světa mimo umění – biology, geology, ekology sociology, nachází paralely ke své práci a také směřování k vědeckým či výzkumným strategiím, které následně zakomponovává do své práce.

Tyto mezioborové linie pak můžeme metaforicky zobrazit jako kus uhlí, který Dagmar Šubrtová konkretizuje a zároveň zobecňuje použitím jako výchozí matérie pro své další sochy nebo instalace. Zde se objevuje určitý archetypální motiv tvarů – Venuše, vejce, srdce, věnec nebo různá lidská torza. Uhelné kousky pokrývají jejich zjednodušené tvary a vizuálně nás propojují s nalezenými konkrétními kusy uhlí - materiálu, který v sobě ukrývá pozůstatky dávné vegetace, zkamenělé pod nánosem vrstev a procesů, s krystalizující sírou na povrchu. Tyto starší práce ( prezentovány jako celek Privátní sbírka, 2010–2023) jsou v ústecké Fillovce vystaveny v jakémsi sbírkovém „šteláři“ a ukazují nám uhlí použité i jinak, než jen jako surovinu k výrobě tepla nebo energie. Tato umělecká transformace materiálu je pro autorku typická a vytváří jedinečnost jejího projevu. Spojení environmentální angažované motivace, citlivosti pro materiál, tvar a prostor, jeho historické a společenské kontexty, a prolnutí se spirituálně prožívanými vztahy mezi kosmickými procesy a vztahy člověka k Zemi i k zemi vytváří velmi silný, nadčasový umělecký zážitek.

Eva Mráziková, kurátorka výstavy

—

Dagmar Šubrtová žije a pracuje v Kladně. Absolvovala Ateliér sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze prof. Kurta Gebauera. V ateliéru pak působila do roku 2013 jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, jako například Olga Karlíková / Slyšené krajiny, Galerie UM (2012), Jitka a Květa Válovy / Pod jedním nebem (2021), Festival M3 / Umění v prostoru / Mezi meziprostory (2022) společně s Ivou Mladičovou. Věnovala se dramaturgii výstavního programu galerie Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze (2001–2021). Pracovala několik let jako kurátorka galerie v Hornickém skanzenu bývalého dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna. Dlouhodobě sleduje proměny krajiny v důsledku trvající industrializace.

Ústředním tématem její práce jsou průmyslem zdevastovaná „území nikoho“ a odvaly hlubinných dolů. Neomezuje se jen na reflexi, ale směřuje k sochařské interpretaci nově vznikajících míst tzv. nové divočiny, která jsou fyzickým příkladem přírodní obnovy. Například na výstavách Prach Země v Uhelném mlýně nebo v instalaci Rekultivace, Galerie ProLuka, Praha (2019), na samostatné výstavě Stella Maris v Galerii Středočeského kraje (2020) a na skupinových výstavách Vanitas, DOX Praha (2021) a Díra ve stázi, Pragovka Gallery (2022). Od roku 2015 se zabývá projektem Na pomezí samoty / Frontiers of solitude, který zkoumá aktuální otázky proměn krajiny a problematiku provázanosti postindustriální společnosti a přírody. Je spoluautorkou knihy Průvodce: Současná umělecká díla v krajině (s Radoslavou Schmelzovou a Radkem Mikulášem, Academia, 2014). Dlouhodobě se stará o Dům sester Válových a jejich dílo.

Doprovodný program k výstavě:

11. 4. od 17.00 / Umělecký piknik u čaje a koláče se potkáme s autorkou výstavy Dagmar Šubrtovou, která nás seznámí nejen s vystavenými díly, ale přiblíží svou tvorbu a další aktivity.

20. 4. od 17 hodin / Přednáška Radka Jandery: Krajinou změny. Jak přistupovat ke krajině v době klimatických změn? Aspekty vlivu těžby uhlí na krajinu z obecného i uměleckého pohledu.

26. 4. od 17.00 / Přednáška – Miloslava Kolenatého: Antropocén a nerůst. Pedagog Fakulty životního prostředí UJEP se bude zabývat problematikou období, v němž vliv činnosti člověka na přírodu a její zdroje je třeba podrobit zkoumání a kritické reflexi.

27. 4. od 17.00 / Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy Evou Mrázikovou.