IN VIVO
Vystavující: Miriam Kaminská, Kateřina Komm, Ondřej Filípek a Matouš Háša
Kurátorka: Iva Mladičová
—
16. 9. 2021 – Komentovaná prohlídka s kurátorkou
30. 9. 2021 – Komentovaná prohlídka s autory
—
Vytvoření sochařské prostorové a významové situace – výstava čtyř výrazných současných autorů Miriam Kaminské, Kateřiny Komm, Ondřeje Filípka a Matouše Háši – ilustruje různé přístupy transformace lidské figury, současně zprostředkovává problematiku individuální identity, procesu individuace, zviditelňování hlubinných rovin psychiky skrze reflektovaný vztah k sobě, druhému a kolektivnímu vědomí obecně. Kromě základních rezonancí linie realismu prací Matouše Háši a Kateřiny Komm a linie existenciálně laděného tvarosloví soch Ondřeje Filípka a Miriam Kaminské se zviditelňují další významové souvislosti a rozměry – například problematika současného vnímání symbolu a znaku, téma stávající relevance hodnoty tradiční elementární vztahové dvojice, zacházení s transformací základní životní síly, práce s obrazem obsahu, který transcenduje individuální vědomí.
MIRIAM KAMINSKÁ skrze reflexi vlastního psychického, tělesného i mimotělesného prostoru uchopuje živou přítomnost zdánlivě neměnných základních lidských témat. V nejnovějších elementárních liniových figurálních formách zprostředkovává stavy vztahovosti „Já“ a „Ty“. Její sochy jsou současně znakem i symbolem, tedy zpřítomňují abstraktní, objektivní význam a nesou i dimenzi, jejíž živost vyvěrá z existence metafyzické vazby mezi viditelným a neviditelným, z existence samotného subjektu. Sochy podávají zprávu o zásadních niterných rozpoloženích, vyjevují esence stádií procesu jejich proměny. Jsou organickým pokračováním autorčiných dosavadních prací, v nichž opakovaně zachází s významy vzájemnosti, propojenosti, proměnnosti, pohybu, se symbolem obecného a v živém všudypřítomného tvůrčího principu.
Také ONDŘEJ FILÍPEK obdobně pracuje s transformací niterné elementární živoucí síly. Jako by její přímou expresi ale neumožňoval patologický charakter vnějšího prostředí. Výsledná forma jde pak do deformace, torzovitosti, uzavřenosti, introvertního ponoru, znehybnění. Subjekt nabývá charakter objektu, což posilují přidané prvky industriálního charakteru. Autor svými sochami vypovídá především o prostoru lidskosti, a to skrze poukazy na její současnou deformaci. Do sebe uzavřené oblé tvary navozují dojem dočasné statičnosti, absence lidských tváří silně zdůrazňují význam nemožnosti adekvátní reakce na tušenou destruktivní situaci.
KATEŘINA KOMM naopak zachází s výrazem bezprostřední otevřenosti. Zajímá ji vytváření sochařského prostoru vlastní tělesnosti, lidská proměna skrze partnerská setkání, paměť. V souvislosti se současnou výstavou je třeba zmínit její nedávno prezentovanou monumentální práci Cor Est Templum Sacrum (2020–2021), jakousi svatyni inspirovanou vlastními reálnými návštěvami starodávných čínských a indických hrobek. Věnovala ji tématu partnerských vztahů a v četných nástěnných reliéfech, kresbách, malbách a textových záznamech nechala vzájemně prostupovat civilní realitu a sakrální symboliku. Jádro práce tvořilo sousoší Anděl, jež nebylo ale možno spatřit cele. Autorčina bezprostřední otevřenost v zacházení s výrazovými prvky divákovi umožňuje mentálně vstoupit do složité sítě významů a sdělovaných zpráv. Pomyslný celek jejích prací tematizující vzájemnost a vztahovost je na více rovinách neustále proměnný, nekonečně reagující, možnostem otevřený.
MATOUŠE HÁŠU zajímá obecná rovina identity současného člověka, identita výrazové formy a identita vlastní. Dotýká se tak mimo jiné problematiky současné moderní společnosti – rozptýlení původní síly významu symbolu do zřetelnosti konvenčního znaku spojeného s mechanismem spotřeby. I když gesta a atributy jeho soch mohou odkazovat ke konkrétní historické události nebo konkrétnímu společenskému jevu, zpřítomňují témata nadčasová. Často vlastním figurám i přejatým formám svých sochařských vzorů vkládá prvky symbolického charakteru, jež mohou na první pohled vzbuzovat zdání nepřijatelnosti, ve skutečnosti ale jen „věcně“ komentují realitu současného světa. Jeho sochařská fascinace materiálem mramoru, zájem o klasické figurální formy, o křesťanskou ikonografii, jako by v sobě nesly podvědomou touhu po řádu světa, v němž jsou živě přítomny základní lidské etické hodnoty, a to v době tendencí odvratu od jakékoliv kanoničnosti.
Práce výše uvedených autorů vypovídají o autenticitě mnohotvárné přítomnosti, současně v nich ale zaznívají odkazy k věcem jiného řádu, do vyšších historických souvislostí. Odkazují k životu, jenž je v opravdovém spojení s minulostí i se současnou společností. Zviditelňují poznání a zkušenosti vnitřního světa. Uvažují a vypovídají o lásce jako vztahové funkci, také ale jako o citově zabarveném psychickém stavu vztahujícím se k univerzálnímu principu bytí. Svědčí o vědomém zacházení s tvořivou silou, o snaze proces prožívání symbolu učinit vědomým. Čtyři výrazné umělecké rukopisy mohou i přes svou individuální specifičnost sdílet jeden prostor, neboť „Duše není dnešní!“ (C. G. Jung).
—
ONDŘEJ FILÍPEK (nar. 1993) absolvoval v letech 2012–2018 Akademii výtvarných umění v Praze (J. Róna, L. Rittstein, V. Míča). V roce 2018 byly jeho práce zařazeny na výstavu Možnosti dialogu v Salmovském paláci NG v Praze a proběhla jeho samostatná výstava v pražské galerii Stone Projects. V roce 2019 proběhly jeho samostatné výstavy Vaz v Colloredo-Mansfeldském paláci v Praze (GHMP), Šest prstů (s J. Janovským) v pražské DSC Gallery a v (A)VOID Floating Gallery v Praze. V roce 2020 byl zastoupen na výstavě RE_FORM v pražské Trafo Gallery a proběhla jeho samostatná výstava Paralelní balanc v galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí; letos dále výstava NO-GO (společně s K. Ondruškovou) v pražské galerii Hybernská 4 a Dispositions (společně se S. Geppert) v G18/Kabinetu T. ve Zlíně.
MATOUŠ HÁŠA (nar. 1992) studoval v letech 2012–2018 na Akademii výtvarných umění v Praze (J. Zeithamml, V. Míča). Absolvoval stáže na Libera Accademia di Belle Arti ve Florencii (2013–2014) a na Middlesex University v Londýně (2017). V roce 2019 proběhly jeho samostatné výstavy Identity Shapes v pražské HYB4 Gallery a Flashback v Galerii ART Chrudim, v roce 2020 Stopa hada (společně s F. Kůrkou) v Chemistry Gallery; Deep Water v (A)void Gallery v Praze a Odsvětštění ve výstavním prostoru Brillovka v Rožnově pod Radhoštěm. Z jeho účastí na společných výstavách uveďme např. Traces v londýnské Ply Gallery (2017), Salm Modern #1 / Možnosti dialogu v Salmovském paláci Národní galerie v Praze (2018–2019), Revoluční 30 / 30 let svobody na vlastní kůži v Pop-up galerii v Praze (2019), RE_FORM v Trafo Gallery v Praze (2020); Sen ve snu / Edgar Allan Poe a umění v českých zemích, Národní galerie v Praze (2020); Všechno bylo vždycky lepší, GAMPA, Pardubice (2021); Vanitas, DOX, Praha (2021).
MIRIAM KAMINSKÁ (nar. 1989 v Praze) absolvovala v letech 2012–2018 Akademii výtvarných umění v Praze (J. Róna, L. Rittstein, T. Hlavina, V. Míča; M. Rittstein). Roku 2016 uskutečnila stáž na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě. Byla zastoupena na řadě společných výstav: Spálené pozítří, Západočeská univerzita a Spálené Poříčí, 2011; Jednodenní výstava 45 autorů nezávislé skupiny Pragovka, Praha, 2013; Zimní kompost, Galerie ARTATAK, Praha, 2013; Jiné místo, AVU v Praze, 2018; Future ready, Hybernská, Praha 2018; Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019; Folie à deux (s E. Konečnou a M. Noskem), Studio Prám, Praha, 2019; I Follow The Shapes of Shadow of My Hand, Garage Gallery, Praha, 2019 nebo např. RE_FORM, Trafo Gallery, Praha, 2020. V roce 2020 dále vystavila soubor soch v broumovské klášterní zahradě (společně s B. Kolouchovou) a letos proběhly její samostatné výstavy Člověk, červeň, zem v Pragovka Gallery a Dyáda v (A)void Gallery v Praze.
KATEŘINA KOMM (nar. 1990 v Praze) studovala v letech 2010–2011 na Západočeské univerzitě v Plzni (Fakulta designu a umění, J. Beránek) a v letech 2011–2017 absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění (J. Róna, J. Zeithamml, J. Hendrych, V. Míča), roku 2013 uskutečnila stáž na Middlesex University London. V roce 2017 náležela k finalistům ceny pro studenty vysokých uměleckých škol EXIT. V posledních několika letech jsme se mohli s jejími pracemi setkat například na výstavách: Trauma / tíseň / extáze / prázdnota. Formule patosu 1900–2018, Západočeská galerie v Plzni, 2018; Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019; nebo Diktát podmínek, Chemistry Gallery, Holešovická tržnice, Praha, 2019. Letos proběhla její samostatná výstava Viteál v nových prostorách Společnosti Topičova salonu (Galerie Jilská 14) v Praze. V roce 2017 uskutečnila pracovní stáž ve studiu P. Barlow v Londýně. Od roku 2018 pracuje jako asistentka v Ateliéru figurálního sochařství a medaile AVU v Praze; od loňského roku se v rámci doktorského studia věnuje tématu Socha jako paměťové médium.
